Pokud se podíváte na Biokovo z Makarské riviéry, nejprve spatříte obrovskou skalní stěnu. Zdá se, že hora stoupá téměř přímo za pobřežními městy. Mezi skalami, na kamenitých plošinách a v malých údolích je ale svět, který mnoho rekreantů nikdy nepozná.
Tam nahoře jsou stále: staré kamenné domky, malé salaše pastýřů, opuštěné farmy a celé osady, které příroda pomalu získává zpět. Některé domy mají stále své střechy, v jiných zůstaly jen zdi. Mezi tím jsou staré vodní nádrže, studny, suché kamenné zídky a úzké cestičky.
To nejsou obyčejné ruiny. Tyto budovy vyprávějí příběh o tom, jak lidé žili, pracovali a přežívali na Biokovu. Dávno předtím, než se Riviéra stala známou prázdninovou destinací, byly hory důležitou součástí obživy lidí na pobřeží.
A někdy až tam nahoře si uvědomíte, kolik historie je v této krajině.
Biokovo nebyla jen hora - bylo to pracoviště
Dnes si mnoho návštěvníků spojuje Biokovo s túrami, vyhlídkami a skywalk. Hora mívala úplně jiný význam.
Pro obyvatele Makarské, Podgory, Tučepi a okolních vesnic bylo Biokovo po staletí místem, kde se získávala potrava a pečovalo se o zvířata. Zemědělství se provozovalo v malých úrodných údolích mezi krasem. Pěstovaly se brambory a obilí, zvířata se vyváděla na pastviny a voda se jímala v cisternách a přírodních bazénech.
Zvláštní význam měl chov hospodářských zvířat.
Na začátku 20. století podle informací z přírodního parku pobývalo na Biokovu více než 600 pastýřů a pastýřů. Mnoho z nich pocházelo z pobřežních měst, zejména z Podgory a Tučepi. V období sucha byla zvířata vyvezena na vyšší horské pastviny.
Za tímto účelem byly vytvořeny sezónní osady. Lidé tam nemuseli nutně bydlet celý rok, ale sledovali rytmus ročních období a zemědělství.
To také vysvětluje, proč nyní na některých místech hory najdete celé skupiny kamenných domů, i když nikde není k vidění větší město.
Podglogovik: Opuštěná vesnice s mimořádnou historií
Jedním z nejzajímavějších míst je Podglogovik. Bývalá pastevecká osada se nachází v oblasti Biokova a je považována za jednu z největších a nejzachovalejších historických sezónních dobytčích osad na hoře.
Zde stále můžete vidět, jak byla taková horská vesnice organizována. Byla zde jednoduchá obytná stavení, hospodářská stavení, vodní nádrže, studny, cisterny a mlaty. Malé zemědělské plochy mezi kamenitými svahy byly pro lidi obzvlášť cenné.
Každé místo mělo svou funkci. Objekty nebyly zamýšleny jako rekreační domy nebo jako romantická útočiště v horách. Byly součástí dobře promyšleného systému, který lidem umožňoval život na hoře.
V jednoduchých domech někdy žili lidé a zvířata pod jednou střechou. To bylo praktické a poskytovalo ochranu před povětrnostními vlivy. Stěny byly vyrobeny z kamene, který byl v místě dostupný. Budovy zapadaly do krajiny, místo aby ji měnily.
S úpadkem tradičního chovu dobytka tato sídla postupně ztrácela svou funkci. V průběhu 20. století bylo mnoho z nich opuštěno.
Dnes je Podglogovik němým svědkem tohoto zašlého způsobu života.
Život pastýřů: Tvrdá práce, málo pohodlí a silná komunita
Život na Biokovu by si člověk neměl představovat příliš romanticky.
Neexistovaly žádné moderní silnice, žádné supermarkety ani pohodlné domy. Voda se tam musela sbírat a používat opatrně. Jídlo bylo jednoduché. Lidé se často skládali ze svých zvířat, zelí, zelí a stravy.
bylo občas maso a mléko. Život byl fyzicky náročný a velmi závislý na povětrnostních podmínkách.
Zvlášť zajímavý je historický fakt: Podle přírodního parku pracovalo jako pastýř asi dvakrát více žen než mužů, zatímco muži často pracovali na polích v údolích.
A přesto život nespočíval jen v práci.
Po dlouhém dni se bavili a hráli hudbu K ústnímu podání patřily i příběhy o vílách a vlkodlacích.
Když se procházíte pozůstatky takových osad, stěží si dokážete představit tyto večery: Zdi zůstaly, hlasy zmizely.
